Kdysi dávno žila vysoko v Alpách krásná, ale osamělá královna s ledovým srdcem. Svým andělským hlasem lákala nespočet pastýřů do hlubin své jeskyně, kde se je snažila okouzlit. Pravá láska se jí však stále vyhýbala a nakonec její chladné srdce společnost pastýřů omrzela. A tak je krutým pohybem ruky nechala svými skřetími otroky svrhnout do ledové propasti pod sebou.

Jednoho dne vystoupil na horu odvážný pastýř skromného původu, narazil na její jeskyni a bez ohlášení vstoupil. Královna byla pastýřem okamžitě okouzlena a její ledové chování se změnilo v láskyplné objetí. Skřetí otroci s tím ale nesouhlasili. Plni zášti a závisti pastýře ve spánku chytili a shodili ho do údolí, jak už to udělali mnohokrát předtím.

Když se královna probudila a zjistila, co se stalo, přemohl ji zármutek. Když truchlila nad ztrátou svého milence, její ledové srdce trochu poroztálo, ale jen natolik, že jí ukápla jediná slza.

Když se slza dotkla mrazivé země pod sebou, vykrystalizovala v elegantní květ – protěž. Tak se z tragického příběhu zrodil trvalý symbol lásky, statečnosti a krásy, který navždy zůstane v srdci Alp.